Mládež a média – otázka výchovy?

Letošní jarní konference cyklu Člověk a média se konala v Centru Mariapoli v Praze Vinoři 19. dubna. Byla jubilejní – desátá. Když se připravovala v roce 2002 první konference, nepočítalo se s jejím pokračováním. Ale účastníci tehdy k tomu pořadatele vyzvali. V roce 2003 začala spolupráce s nadací Konrad-Adenauer-Stiftung. Přednášející ze zahraničí, kteří na její pozvání přijíždějí, jsou velkým přínosem. A právě 19. dubna se připomínalo 40. výročí úmrtí politika, jehož jméno nadace nese.

Téma konference bylo „Mládež a média – otázka výchovy?“ Je možné k němu přistupovat z různých úhlů. Je otázkou výchovy, jak mladí přistupují k využití médií? Počítají pracovníci v médiích s tím, že jejich produkty může sledovat mládež? A jak je to vůbec s mládeží ve vztahu k médiím u nás? Z pohledu sociologa a pedagoga a na základě svých dlouhodobých výzkumů hovořil Petr Sak ze Středočeského vysokoškolského institutu. Situaci v Německu přiblížil novinář Helmut Rücker, který působí třicet let v nakladatelství Passauer Neue Presse, pracoval v různých, převážně regionálních redakcích a podílí se na vzdělávání mladých novinářů. Kristina Taberyová z České televize, která řídí Útvar výzkumu programu a auditoria, ukázala, co mladému divákovi nabízí Česká televize a jaká je u nás na tuto nabídku odezva v kontextu domácností s dětmi.

V úvodním slovu naznačil šíři daného tématu ředitel zastoupení nadace Konrad-Adenauer-Stiftung v Praze Stefan Gehrold: „Konrad-Adenauer-Stiftung v České republice podporuje pluralitní mediální prostředí. Jsme přesvědčeni, že médiím přísluší společenská úloha. Média by měla jednat eticky a zodpovědně. V řadě Člověk a média bychom si chtěli proto položit otázku o odpovědnosti médií za vývoj společnosti. My všichni žijeme v době médií, dnes a denně se setkáváme se záplavou možností vzdělávání, kulturních příležitostí a zábavy, ve které není snadné udržet přehled. Děti a mládež mají k mediálnímu prostředí zcela jiný přístup než my, dospělí. Ale nejen to. Mají také zcela jiný přístup k médiím, než tomu bylo před dvaceti lety. Pro ně je denní sledování televize, užívání internetu nebo mobilu naprostou samozřejmostí. Ve společnosti, ve které jsou stále častěji výděleční oba rodiče, mají média význam také v rozvoji společnosti. Děti a mládež sice užívají mediální nabídky stále samostatněji, ale jejich užití klade řadu významných otázek, které si musíme položit. Jakou roli mohou média v naší společnosti skutečně mít? Mají výchovnou funkci? Existují morální nebo etické hodnoty, na které se mediální prostředí orientuje? Děti a mládež dnes vyrůstají v době bulvarizace médií. Jsou schopné najít rozdíly a diferencovat je? A nikoli poslední slovo: Jaké meze existují pro zpravodajství a jakou odpovědnost nesou zástupci médií? Jaká role přísluší zejména regionálnímu a komunálnímu tisku?“

I když nebylo možné v čase, který měla konference k dispozici, se všemi zmíněnými otázkami zabývat, přece je důležité mít je na paměti a vracet se k nim.

Všichni přednášející se shodli na nezastupitelné úloze rodičů při utváření vztahu dětí k médiím.

Nástup digitální éry

Petr Sak ve své přednášce vycházel ze svých dlouhodobých výzkumů, které u mnohých témat umožňují znázornit časovou závislost, z níž je patrné, jak se společnost proměňuje.

Poukázal na paradox hodnotového zakotvení mládeže. Srovnáním výzkumů z let 1993 a 2005 vyplývá, že se mladí lidé stále více obejdou bez ideového zakotvení. Skupina od 15 do 18 let je dokonce v populaci nejsekulárnější. Ovšem pokles významu různých směrů (socialismu, marxismu i liberalismu) se ukázal být rychlejší než pokles křesťanství. Takže mezi mladou generací – nositelkou sekularizace - je paradoxně nejsilnějším ideovým směrem křesťanství. Tento fakt může pro křesťanství znamenat jak určitou novou příležitost, tak ovšem i velkou odpovědnost.

Mladí lidé tráví třetinu svého celkového času s médii. Pokud porovnáváme volný čas, kterým disponují, tedy kdy nejsou ve škole nebo v práci, pak tento podíl činí dvě třetiny. Z toho vyplývá obrovský význam dopadu médií, a to především televize, která se stala po rodině a škole dalším nejvýznamnějším socializačním nástrojem. Hovořit v dnešní době o výchově v souvislosti s médii je v podstatě optimistické. Ohlédneme-li se trochu do historie, můžeme například vidět, že v době osvícenství či národního obrození média působila na všechny vrstvy tehdejší české společnosti a také je kultivovala. Dnes můžeme říci, obzvláště u komerčních médií, že jsou ve značné míře nástrojem dekultivace.

Od osmdesátých let dominovala volnému času u věkové skupiny 15 až 18 let televize. Tu však postupně nahrazují nové technologie. Petr Sak na grafu ukázal zajímavý prudký nárůst využívání počítače, který představuje nastup nové, digitální éry. Objevuje se nová kultura, vázaná na používání počítače, takzvaná kyberkultura.

Další novinkou poslední doby je mobilní telefon - fenomén nesrovnatelný s čímkoli v současnosti i minulosti. Zmocnil se společnosti, už to není prostředek k tomu, abych si s někým sdělil informaci, ale stal se ohniskem celé digitální kultury. Tak jako se oslabuje vliv tištěného slova, odcházejí ze života mladé generace i analogové technologie – gramofon a magnetofon.

Do mysli člověka vstupuje prostřednictvím smyslů jednak přirozený svět, to, co je mimo člověka, a potom zde hraje roli vnitřní svět i s jeho nevědomím. Může docházet k tomu, že se média budou snažit s námi manipulovat nebo budou chtít naši mysl zaplnit vkládáním připravených obsahů. Petr Sak v této souvislosti uvedl, jak je důležité neopomíjet vnitřní ztišení, protože v něm může člověk nacházet Boha. A i kdyby média s námi nemanipulovala, už to, že nám naplní mysl, může hrát z hlediska transcendentna velice závažnou roli.

V závěru své přednášky poukázal na další fenomén, digitalizaci životního prostoru a životního stylu. Podle výsledků jeho výzkumů je přímá úměrnost mezi mírou užívání nových technologií a sklonem k pocitu osamocenosti a deprese u mladých lidí.

Média jsou „spoluvychovateli“

Helmut Rücker z nakladatelství Passauer Neue Presse se ve své přednášce zabýval především situací v Německu.

Média podle něj - ať chtějí nebo ne - jsou ve společnosti spoluodpovědná za výchovu mladých lidí. V Německu sice existuje tiskový kodex, ve kterém je uvedeno, že tisk respektuje ochranu mládeže, a nakladatelé, vydavatelé i novináři si musí být při své práci vědomi své zodpovědnosti vůči veřejnosti, ale jak poznamenal, je to jen teorie. Ve skutečnosti se média velmi málo starají o to, jestli mají mladé vychovávat či nikoliv. Jako svůj primární úkol chápou to, že mají především zprostředkovávat informace. V honbě za lepším titulkem se pak kodex odsouvá až nakonec, neboť lidé opravdu nejraději čtou senzace. To bohužel souvisí s tím, že média jsou také ekonomické podniky, které mají za cíl svými produkty vydělávat. V této souvislosti se často toleruje, jak uvedl Helmut Rückner, když to, co se publikuje, ne zcela odpovídá skutečnosti.

To, že média hrají při výchově dětí a mladistvých roli, není nic nového, protože například celé generace dospívajících nezasvěcovali do tajů sexu rodiče, ale právě média. Ilustrací této situace může být třeba časopis pro mladé Bravo. Mladiství mohou v televizi vidět, jak žijí rodiny, jak přátelé řeší problémy, do jakých krizí se může dostat člověk, který se nedrží určených pravidel, a identifikují se s určitými předkládanými rolemi. Jistě se přitom něčemu pro svůj život naučí, ale s tím nebezpečím, že se na život začnou dívat jako na televizní inscenaci a přestanou vnímat reálný svět. Počítačové hry na internetu mladistvé fascinují natolik, že mohou propadnout závislosti. Dnešní mládež se tak ocitá svým způsobem v krizi, i když z hlediska blahobytu se má jako téměř nikdy. A právě v tom může spočívat její problém. Německý psycholog Stephan Grünwald zjistil, že dospívající generace úspěšně žije díky strategii vyhýbání se bolesti, těžkostem či problémům. Netouží po ideálech, protože jsou vnímány jako něco, co člověka svazuje. Mladí lidé dnes navíc mají i možnost velké volby, otevírají se před nimi dveře ke každé cestě. Dříve bylo jasné – jak obrazně uvedl Helmut Rückner - že syn převezme tátovo hospodářství, kde velmi brzy začal přebírat odpovědnost. Lidé tehdy podle něj udávali velmi jasně směr a dospívající věděli, kam patří. Dnes je to úplně jinak. Dospělí před nimi odstraňují všechny překážky, snaží se je v ničem neomezovat, a tak mohou mít mladí v životě paradoxně pocit, že jsou na svět nepřipraveni a že se v něm ztrácejí. Mladiství potřebují vlastní možnost orientace, přejí si slyšet třeba kontroverzní názory, zakusit i třecí plochy, aby mohli sami hledat a nalézat v životě pevné pozice..

Co mají v této situaci dělat média? Média patří k rodině, ke každodennímu životu a stávají se spoluvychovateli. Novinář má ve společnosti roli spíš kritického pozorovatele, než hlídacího psa demokracie. Neměl by o společenských jevech a událostech pouze psát, ale také je kriticky analyzovat, hodnotit a komentovat. Dělat interview s experty, kteří dovedou v dané problematice pojmenovat výhody i nevýhody. Prostřednictvím zpráv o situaci v politice, v hospodářství či náboženství novináři odrážejí společnost, ale mohou také svými zprávami vykreslit i její pozitivní obraz. Právě místní novináři mají podle Helmuta Rücknera příležitost referovat o lidech, kteří pozitivně ovlivňují naši společnost.

Pokud noviny chtějí přežít, musí se víc zajímat o témata mladých lidí. Největší chyba, kterou noviny a časopisy dělají, je, že dostatečně tuto cílovou skupinu neznají. Redaktoři, kterým je více než pětadvacet, třicet let, jen výjimečně tuší, jaké zájmy a potřeby mají děti a mladiství, kteří se tak stávají pro tvůrce médií nejtěžší cílovou skupinou. Na jedné pódiové diskusi řekl německý autor písní a zpěvák Naidoo, že děti a mladiství mají mnoho co říci. Stačí, aby jim novináři naslouchali. Nejlepší výchova je dobrý vzor a je jedno, jestli je to dobrý vzor rodičů, učitelů, anebo dobrých příspěvků v médiích.

Na závěr Helmut Rücker uvedl úryvek z německého tiskového kodexu, kde se píše, že nejdůležitějšími principy práce médií jsou úcta k pravdě a důstojnosti člověka a pravdivé informování veřejnosti. Jenom ten, kdo si uvědomuje důstojnost druhého člověka a přijímá vlastní odpovědnost za výchovu mladých lidí, může dostát požadavkům společenské odpovědnosti médií. Úkolem médií není pouze objektivně informovat, ale především vzdělávat a vychovávat.

Nejde o honbu za vysokou sledovaností

Kristina Taberyová uvedla, že z hlediska sociologie a demografie není úplně jasná věková hranice, která by stanovila jednoznačné rozlišení mezi dětmi a mládeží.

Záměr a cíle České televize jsou uvedeny v jejím kodexu. Česká televize se v něm mimo jiné zavazuje, že bude pomáhat dětskému divákovi objevovat a přijímat za vlastní hodnoty slušnosti, vzdělanosti, pracovitosti a úcty k životnímu prostředí. Dále bude dbát na to, aby v průběhu vysílání pro děti nedocházelo k výstřelkům v podobě komerčního vysílání reklam, aby se v případě reklamy nevytvářely v dětech pocity komplexu z toho, že jsou pro ně některé věci ekonomicky nedostupné.

Podle Kristiny Taberyové má vývoj vybavenosti domácností televizním přijímačem, videem či DVD velký dopad na to, jak se utváří publikum. Jaké je vybavení domácností počítačem a domácím kinem si nechala Česká televize zjistit až od roku 2005. Z výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd ČR, který se zaměřil na žáky šestých tříd, vyplývá, že vlastní televizi má téměř 50% dětí této věkové kategorie, vlastní mobil téměř 100% a vlastní počítač přes 50%. Je zajímavé, že rodiče poskytnou počítač dětem raději a spontánněji než televizní přijímač, protože sledování televizního pořadu považují za pasivní zábavu, kdežto práci s počítačem za aktivní činnost. Potom ale zjišťují, že počítač děti, hlavně chlapci, využívají především k hraní počítačových her. 70% žáků šestých tříd má doma připojení k internetu. Od roku 2002 do roku 2006 stoupl počet dětí ve věku od 10 do 14 let, které používají internet denně, ze 7% až na třetinu.

Alarmující je podle Kristiny Taberyové průměrná denní doba, kterou mladí lidé stráví u televizních obrazovek, a uvedla souhrnné údaje za všechny televize. Je pravda, že od roku 2003 do roku 2006 byl zaznamenán pokles. Přesto nejmladší dospělá skupina od 15 do 24 let tráví v průměru téměř tři hodiny denně u televize. Rovněž maličké děti tráví u televizních obrazovek v průměru dvě hodiny denně. U starších dětí od 10 do 14 let je to ještě o něco víc. Ale i kdyby se dívaly od rána do večera pouze na vzdělávací a integrační pořady, je to přinejmenším nezdravé. Svědčí to především o tom, jak málo se vlastně rodiče dětem věnují. Je to celosvětový trend a nejhůř na tom je podle výzkumů Španělsko.

Cílené pořady na ČT 1 sleduje v průměru za celý rok více než třetina nejmenších diváků. Více než jedna třetina a více než na ČT 1 se jich dívá na Novu. Divák od 10 do 14 let jen minimálně sleduje ČT 2, která odpoledne vysílá pro něj.

Přednášející uvedla další zajímavá a místy alarmující čísla: Průměrná sledovanost Večerníčku nejmenšími dětmi za loňský rok byla 170 000. Z výzkumů vyplývá, že starší děti od 10 do 14 let sledují poměrně masivně pořady ještě ve 22 hodin. Překvapivé je, že se na televizi mezi 20. a 21. hodinou dívá v průměru – a jde o všechny dny, nejenom o víkend - 87 000 nejmenších dětí. Od pátku do neděle se chování mění, ale kolem 22. hodiny je o víkendu u televizní obrazovky v průměru 113 000 dětí.

V poslední části prezentovala Kristina Taberyová soupis vzdělávacích pořadů pro děti. Týdně se vysílá zhruba 90% z uvedených pořadů. Podle ní Česká televize, co se vzdělávání týče, ani víc dělat nemůže. Kromě toho starší děti sledují historické a přírodopisné dokumenty. Sledovanost pořadů, cílených na dětského diváka, není masivní, ale to není vina České televize, je to vliv celkového klimatu ve společnosti, jak nabídku přijímají rodiče či pedagogové. Honba za ratingem to opravdu není.

Zpracovala Irena Sargánková