JE OHROŽENA NEZÁVISLOST
VEŘEJNOPRÁVNÍCH MÉDIÍ?

Tak zněla otázka vznesená 28. konferencí Člověk a média, kterou každého půl roku ve spolupráci s dalšími institucemi (zejména Energeia a Americké centrum) pořádá Hnutí fokoláre a nezisková organizace Pontes s cílem napomáhat sdělovacím prostředkům, aby „spojovaly lidi, jak to mají v popisu práce“. To v úvodu připomněla koordinátorka projektu Kateřina Hájková.

„Měl-li bych na položenou otázku odpovědět jedním slovem, řekl bych ´ano´, měl-li bych odpovědět dvěma slovy, řekl bych ´ano vždy´.“ Tímto nekompromisním a naprosto jednoznačným tvrzením začal své exposé novinář a publicista, donedávna pracovník Českého rozhlasu, Daniel Raus. Vysvětlil, že důvodem boje veřejnoprávních médií o nezávislost je tlak politiků, kteří rozhodují o jejich financování a za to od nich očekávají „vděčnost“. (Připomínám, že nehovoříme o médiích soukromých, ale o takzvaných médiích veřejné služby, jimiž je Český rozhlas a Česká televize, které jsou hrazené z koncesionářských poplatků občanů.) Dalším ohrožením jsou podle Rause samotní občané vytvářející kulturu, v níž média působí: pokud se občanské povědomí o jejich užitečnosti hroutí, nahrává to „scestným“ myšlenkám o nutnosti jejich zestátnění nebo naopak privatizace; jedno i druhé by znamenalo naprostý konec jejich nezávislosti.

Ovšem ani sami jejich tvůrci nejsou při odpovědi na otázku o nezávislosti úplně „z obliga“. Tak jako politici jsou různí, jsou velice různí i novináři. V principu se od nich očekává, že budou vytvářet politikům jakousi protiváhu a usilovat o nezávislost na nich. Bohužel ne všichni to dokážou, někdy z důvodů subjektivně morálních, jindy pro svoji slabší profesionalitu, jež – jak se při debatě ukázalo – je v našich veřejných médiích nemalým problémem.

Jiným závažným problémem ohrožujícím nezávislost je přehnaná snaha novinářů o politickou korektnost. Původně byla nástrojem k tomu, aby hlas dostali i ti, kdo ho nemají, a aby informace byly vyvážené. To se bohužel zvrhlo v mechanické měření času, kolik každá strana dostane, a výsledkem je známý bonmot: „pět minut židům pět minut Hitlerovi“ (poprvé ho použil již J.-P. Sartre – čili není to těžkost úplně nová).

Mediální prostředí zcela proměnil vstup internetu, který sice rozšířil prostor pro sdílení informací, ale snížil jejich serióznost a důvěryhodnost. Internet se stává „kachní farmou“ (ve smyslu novinářských kachen – neověřených informací); seriózní média nesmí za žádnou cenu na tuto hru přistoupit a měla by učit občany orientaci při rozlišování pravdy od omylu nebo lži či cílené propagandy v něčím zájmu. Podle další z diskutujících, předsedkyně platformy Svobodu médiím advokátky Hany Marvanové, naše veřejnoprávní média mají v této oblasti ještě co zlepšovat.

Platforma Marvanové usiluje mimo jiné o změnu zákona o médiích veřejné služby tak, aby v něm byla zakotvena pojistka pro odpolitizování jejich činnosti, například objektivnější volbou členů mediálních rad (tj. Rada ČR a Rada ČT), která by nemohla být předmětem politického handlu, jak je to dnes bohužel možné. Rady by měly být voleny na základě návrhů relevantních organizací (univerzity, církve, politické strany…), které by byly vyjmenovány přímo v zákoně. Novela zákona by rovněž posílila odbornost mediálních rad a dala by jim větší kontrolní pravomoc v oblasti financování veřejnoprávních médií.

S názorem, že volba mediálních rad musí být transparentní, živě souhlasil předseda jedné z nich, Rady České televize, Jan Bednář, třetí účastník debaty. Rady podle něho musí být pluralitní a k odvolání některého z jejích členů by musel být velmi závažný důvod, jakým je například spáchaný trestný čin.

Přes veškeré problémy, jež v práci veřejnoprávních médií přetrvávají, popřeli diskutující (dva z nich byli nebo jsou jejich pracovníky), že by v nich existovala přímá cenzura, kterou nelze zaměňovat za běžnou redakční práci editora, jejímž cílem je ověřitelnost publikovaných zpráv.

Všichni se v závěru shodli na tom, že nezávislost médií je nadčasovou potřebou a je třeba ji všemožně hájit. Konec konců je to i v dlouhodobém zájmu politiků: její popření by se kdykoli mohlo obrátit proti kterémukoli z nich. Zároveň vyslovili své optimistické přesvědčení, že média nezávislá zůstanou.

Jiří Kratochvíl

foto: Markéta Jírů