Článek z časopisu Nové město Manipulativní praktiky v médiích Toto téma bylo dne 17. dubna 2008 středem zájmu účastníků v pořadí již 12. konference Člověk a média pořádané Hnutím fokoláre, nadací Konrad-Adenauer-Stiftung a Nadačním fondem Josefa Luxe v Centru Mariapoli v Praze - Vinoři. ![]() V prostředí otevřeného a konstruktivního dialogu zde zaznělo mnoho námětů k zamyšlení pro ty, kteří jsou v denním kontaktu se sdělovacími prostředky, ať již v roli těch, kteří v médiích nebo s médii pracují, nebo je jen sledují a zajímají se o ně. Barbora Procházková z Pražského deníku ve svém příspěvku zmiňovala různé typy manipulací, které se podle své osobní zkušenosti snažila srovnávat s tím, jak k nim dochází v Německu a v České republice. Ne bez zajímavosti se v této souvislosti rozhovořila o rozdílech mezi postavením novinářů u nás a v Německu. Tam, na rozdíl od Česka, se v médiích tak často neobměňuje personální obsazení, protože získání místa není snadné. Vyvodila z toho překvapivý závěr: Novinář si musí dávat větší pozor, aby "neudělal něco vědomě špatného a proti etickému kodexu, protože by ho to stálo velice dobré místo, které třeba dostal až po patnácti letech praxe, protože získat místo ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích v Německu trvá několik let, až několik desítek let". Zajímavé bylo i to, že zatímco ve výčtu možností manipulace zmínila snahu o manipulaci novinářů ze strany politiků pouze jako možný případ, daleko podrobněji se rozhovořila o opačném problému, který vidí u nás: o manipulaci politiků samotnými novináři. "Neprozrazuji žádné tajemství,"řekla, když komentovala některé novinářské praktiky nevybíravých nátlaků na politiky. Pozornost posluchačů vzbudil i další zmiňovaný problém, tentokrát spíše na německé straně: tlaky, které korumpují média ke zveřejňování skryté reklamy. Tyto manipulace, které jsou spojovány s finančním profitem, jsou podle ní v Německu velkým současným tématem. ![]() Jan Urban, nezávislý novinář a profesor na University of New York v Praze, zasadil svůj příspěvek do širších společenských souvislostí. Hovoří-li se dnes o "mediálních manipulacích a o totalitních praktikách v médiích, mluvíme vlastně o celé společnosti, protože média jsou pouze zrcadlem života společnosti". Zajímavě se zmínil o fenoménu televize, která ze své podstaty "omezuje argumentační prostor jednak časem a jednak vizualizací", a o jejím vlivu na ostatní média, ve kterých také podněcuje zkratkovitost; ovlivňuje grafiku deníků i střihy rozhlasových pořadů. Vzniká tím "nová komunikační kultura, která sama o sobě je manipulativní a svojí podstatou totalitní". V tomto případě nejde o nějaký úmysl, ale o negativní dopad současné komunikační technologie. Hovořil o situaci v českých sdělovacích prostředcích, kde silně pociťuje absenci osobností, kterým by mohl být svěřen tak "ostrý nástroj", jako jsou média. Chybí "intelektuální elity, které by fungovaly bez ohledu na momentální skandály a reálie jako držitelé hodnot". Navíc se podle jeho názoru otevřela po roce 1989 generační propast, "protože starší generace vychovaná v komunistických médiích byla v naprosté většině nepoužitelná, takže redakce se naplnily
18 až 22 letými". Závažným jevem je, že "částečně technologií, ale i lidskými chybami… a na to nabalenými úmyslnými manipulacemi dnes média slouží ne rozšiřování, ale naopak omezování veřejné diskuse". Jiří Zajíc, mediální analytik, také ukázal, že to, co se děje v souvislosti s médii, je součástí daleko širšího dění celé západní společnosti. Určujícím činitelem společenského dění je veřejné mínění, a institucemi, které ho zprostředkovávají, jsou média. Tváří v tvář problémům spojeným s médii, jako je zneužívání dominantní pozice, nepodávání objektivních informací atd., navrhuje jako způsob obrany mediální výchovu, která by mimo jiné vedla k návyku ověřovat informace i z jiných zdrojů. Je třeba se postavit vůči dění aktivně, "je to otázka budování občanské společnosti. Anna Černá © Člověk a média - Hnutí Fokoláre v ČR
|