Potřebujeme mediální výchovu?

Pod tímto názvem se konala 23. října 2004 ve vinořském Centru Mariapoli pátá konference v rámci cyklu Člověk a média. Téma vyplynulo z předchozích konferencí, kdy se hovořilo o etice v médiích, jejich vlivu na společnost a také o tom, jak je v médiích prezentována rodina. Pozvání na konferenci přijali odborníci, kteří se na koncepci mediální výchovy ve školách podíleli: Taťána Holasová z Výzkumného ústavu pedagogického (VÚP) v Praze a Jan Jirák z Fakulty sociálních věd UK v Praze. O možnostech přípravy učitelů na nový předmět hovořil Marek Mičienka z agentury Partners Czech. Situaci na Slovensku přiblížil Marek Pribula z Teologické fakulty v Prešově.

Reforma předškolního, základního a středoškolského všeobecného vzdělávání, která zasáhne zejména učitele a žáky, ale také rodiče, byla svěřena Výzkumnému ústavu pedagogickému v Praze. O ní hovořila ve svém příspěvku Táňa Holasová. Bylo zřejmé, že se vstupem do 21. století bude potřeba změnit pohled na vzdělávání a v důsledku toho upravit jeho systém. Vyžaduje to doba, společnost a vše, co vzdělávání ovlivňuje - ekonomika a trh práce, rodina, pojetí školství v Evropské unii a především potřeby žáků.

Reforma je postavena na změně myšlení jak o škole, tak i v samotné škole. Efektivita výuky souvisí s rozvojem individuálních předpokladů. Dnes existuje jiný způsob získávání informací než v minulosti a tomu musí odpovídat vzdělávací obsah. Také vztah k žákům by měl být vztahem k partnerům, k aktivním účastníkům vzdělávání, nikoli k pasivním přijímatelům vědomostí, které se musí nutně naučit.

T. Holasová zdůraznila, že díky rámcovému vzdělávacímu programu se otvírají školám nové možnosti, ale současně i povinnosti a odpovědnost. Každá škola si bude moci vytvořit svůj školní vzdělávací program, ušitý na míru vlastním žákům a potřebám. Na otázku, zda potřebujeme mediální výchovu, odpověděla T. Holasová: „Ano. Proto byla zařazena do vzdělávacího programu jako průřezové téma.“ Průřezová témata jsou povinná, záleží ale na učitelích, zda to bude samostatný předmět. Charakteristikou průřezových témat je, že přispívají k rozvoji osobnosti žáka.

Jan Jirák je považován za hlavního autora koncepce průřezového předmětu mediální výchova. V úvodu své přednášky se zmínil o historickém vývoji tohoto předmětu. Autorem první úvahy o tom, že by se lidé měli vzdělávat k životu s médii, je už Jan Amos Komenský. První soustavnější práce na mediální výchově se odehrála až po druhé světové válce. Základní motivací byl názor, že kritické čtení může předcházet řízené manipulaci veřejným míněním. Mediální výchova se ve většině zemí osamostatnila jako samostatný předmět. U nás ho po roce 1989 nebyla ochotna akceptovat především mediální sféra. Když jsme začali na fakultě naznačovat, že by se měla objevit příprava k životu s médii, novináři o nás psali, že chceme ohlupovat lidi, že člověk je svobodný a novinám sám porozumí. Postupem času se podařilo odpor zvrátit a Výzkumný ústav pedagogický zařadil do reformy vzdělávání mediální výchovu jako jedno z průřezových témat. Zadání je to nepříjemné, protože se bude obrazně řečeno „vbourávat“ do existujících předmětů a vyhledávat v nich styčné plochy, které by jako celek vytvořily koncept mediální výchovy. V českém jazyce je to například analýza textu nebo analýza argumentace. Studenti by se měli naučit vnímat mediální sdělení s odstupem. V dějepise se dá na letech 1918 a 1945 ukázat mobilizační role médií. Je to jakési „vplétání nového pramenu do už existujícího copu“.

Mediální výchova má tři základní vrcholy, které odpovídají významným bodům v osobnostním zrání mladého člověka. První je na prvním stupni a spočívá v rozlišování mezi realitou a fikcí. Týká se to hlavně vztahu k reklamním sdělením. Ústupkem veřejnému mínění je zařazení tématu násilí v médiích. Podle J. Jiráka je to spíš otázka citového zrání a dobrého vztahového zázemí v rodině. Ale každá kapka, kterou lze přispět k tomu, aby se snížilo riziko podobného chování, je podle něj dobrá. Druhý stupeň je obdobím hledání vlastní identity, vztahu ke světu. Jednu z kritických činností by měla tvořit schopnost mladých lidí udržet si odstup od časopisů pro dospívající mládež, kde se sofistikovanými marketingovými strategiemi dostávají do jejich povědomí identifikační vzory.

Na gymnaziální úrovni - na třetím vrcholu - jde o poměrně náročnou schopnost využívat co nejlépe nabídku mediálních obsahů, umět odhalovat jejich slabiny, rozeznávat, jak je postavené zpravodajství, jak s námi manipuluje, a získat poznatky o tom, jak se média dělají, aby takříkajíc viděli za obrazovku, za stránku, za fotku.

Malý a posléze mladý člověk by si měl osvojit jednak znalosti a jedna určité dovednosti. „Učení děláním“ je zaměřeno na práci v týmu, dělbu práce, hierarchii, závislost na druhých při zpracování celku, na práci pod tlakem, uzávěrku, na sociální kontext práce v médiích, na to, jaká dilemata řeší novinář…

Cílem mediální výchovy v nejobecnější rovině je naučit mladé lidi žít s médii, umět je co nejlépe využívat ke svému prospěchu a eliminovat co nejvíce toho, co je mu k neprospěchu. Člověk by měl mít představu o tom, jak fungují média ekonomicky, jakou mají roli ve společnosti. Do jejich mobilizačního a manipulativního působení nemůžeme vpustit nastupující generaci bez základní intelektuální výzbroje.

Zpracovala Irena Sargánková